Vztahy v rodině...

Napadá mě, jak připravit autistu na nový přírůstek do rodiny? Ať už sourozence nebo domácího mazlíčka. 

Před měsícem jsem pořídila štěňátko, fenečku labradora, a čekalo mě její seznámení se synem. Jak to proběhne? Zvládne to nebo bude záchvat? Bude se umět chovat, aby jí neublížil? Typické otázky rodičů. Musím s ulehčením říct, že syn to zvládl skvěle. Máme vlastně takovou domácí canisterapii a funguje to celkem dobře. Neříkám, že by díky Kiře nebyly záchvaty, ale ta možnost se mazlit, když to chce a potřebuje, je pro něj velký přínos. Před pár lety jsem se seznámila s pánem, který dobrovolně, o své vlastní vůli, chodil pravidelně (jednou týdně) do jedné základní školy se svou fenou labradora. Ta byla vycvičená jako asistenční pes a byla prostě k sežrání. Pamatuju si na to, jako by to bylo včera... Pes leží na zemi a kolem něj tlupa dětí, kteří si užívají každý dotek a podání packy :-) Byla to paráda, děti byly šťastný :-) Ale jsou i děti, kteří pohled nebo i dotek psů nesnesou a bojí se jich... Také jste řešili tuhle situaci? Znáte někoho, kdo se dobrovolně angažuje u nemocných dětí?