Něco není tak úplně pravda...

Před pár dny jsem dostala velice zajímavý mail, ve kterém se mě jedna maminka ptala, jak jsem zjistila, že syn je autista a během konverzace jsme se dostaly k zajímavým otázkám. O našich začátcích jsem tu už psala a opakovat to nebudu. Pár těch otázek a mýtů bych tu mohla zmínit.

Spousta mých známých se mě ptá, jestli se můj syn rád mazlí a jestli má vůbec nějaké kamarády. Ano, i když někdy je to těžké, a ne vždy má náladu na mazlení, ale kamarády má a mazlíme se taky často. Vždyť i on chce cítit lásku :-) Co se týče očního kontaktu, tak jako malý ho absolutně nedokázal navázat, do očí se prakticky nepodíval. Teď, o pár let později, se to "naučil". Nám doma se do očí dívá běžně, když přijdeme např. k doktorce, tak se dokáže do očí aspoň podívat. Další věc je třeba to, že autisté necítí empatii. Můj syn mě před pár dny přesvědčil, že i tohle nemusí být nutně pravda.:-)

Jen jedna věc mě dokáže vždycky až rozčílit. Autismus se prý dá vyléčit?! Kolik lidí už se mě ptalo, proč nezkusím tu dietu, tenhle způsob života apod., že jsem už chtěla ty odpovědi nahrát na diktafon a vždy to je pouštět. Každý doktor vám řekne, že autismus se bohužel vyléčit nedá. Terapie a pomoc rodiny ale dokáže pomoct učit se novým věcem a žít relativně šťastný život. Takže až vám bude někdo tvrdit, že na internetu našel spoustu diet a příběhů se šťastným koncem, jak autismus minimálně zmírnil svoje projevy nebo se dokonce vyléčil úplně, tak je to naprostá blbost! Zmírnit projevy ANO - pokud rodina s autistou pracuje a jedná se jen o lehký nebo střední stupeň, tak se to může podařit. Ale úplné vyléčení? NE (bohužel).